Příčina vzniku PAS

Příčina autismu není jednoznačně známa, ale jednou z předpokládaných teorií je, že jde o neurologickou poruchu. V ČR se touto teorií zabývají především lékaři Komárek a Hrdlička, v zahraničí zejména Gillberg a Peeters. Dle jiných výzkumů lze též za příčinu PAS považovat dědičnost, určité genetické předpoklady, poškození mozku v prenatálním (v průběhu těhotenství), perinatálním (v průběhu porodu) i postnatálním (poporodním) období. Další výzkumy poukazují na autismus jako na získanou poruchu, a to na základě prodělaných onemocnění či traumat v důsledku některých očkovacích látek (např. proti spalničkám) v postnatálním období.

Teorií příčin existuje tedy několik. Přiklánět se k té či oné je obtížné a nepovažuji to ani za svou kompetenci ani za svůj úkol. Cílem, proč na těchto stránkách zmiňuji možné příčiny vzniku postižení, je informovat vás o existujících teoriích a převážně sdělit vám, rodičům, že za postižení a projevy svého dítěte nenesete vinu. Určitě jste se již mnohokrát ocitli v situaci, kdy na vás lidé z okolí pohlíželi jako na neschopné rodiče a na vaše děti ukazovali jako na vzteklé, rozmazlené nevychovance. Nebo že jste při nepřiléhavých reakcích vašeho dítěte na danou situaci marně pátraly v myšlenkách, proč se tak chová a kde je příčina. Je pochopitelné, že vás takové situace psychicky vyčerpávají a že jste si jistě několikrát položili otázku, kde v průběhu těhotenství, při porodu či v období po narození dítěte nastal problém, nebo kde a co jste udělali ve výchově špatně. Zkuste se však nad vaší výchovou a vaším dítětem zamyslet s nadhledem ... jistě jste vždy postupovali dle aktuálního nejlepšího uvážení a jednání, tak jak jste v dané situaci byli nejlépe schopni. Každý se ve výchově může čas od času mýlit, respektive nikdo nemá k výchově stejný postoj. Každý uznává jiné hodnoty, jiné postupy a metody. A přesto většina populace má děti, které jsou přizpůsobivé a projevují se více či méně podobně tak, jak jsou prostřednictvím svých přirozených schopností a dovedností vybaveny. Děti s pervazivními vývojovými poruchami však tyto schopnosti a dovednosti nemají, a nebo je mají narušeny. A proto se projevují zvláštním pro nás mnohdy nepochopitelným způsobem.

Mohu-li vám tedy doporučit, netrapte se příčinou a nevnímejte postižení vašeho dítěte za vaše selhání či vinu. Příčinou se má smysl více zabývat u postižení a poruch, kde je známa a kde její odstranění přináší uzdravení. Tam, kde ale není příčina zcela jasná, je nemožné dosáhnout plného zdraví, protože příčina postižení přetrvává. Jistě je správné se v určité míře zajímat o nové výzkumy v oblasti etiologie (příčin) a přirozené, že člověk doufá v její zjištění a následném objevení léku či metody, které by autismus zcela vyléčily. Ale zároveň je důležité uvědomit si, že momentálně existují jen teorie příčin a některé terapeutické metody, které mohou ale nemusí pomoci. Jejich absolvování je jen a jen na vašem zvážení. Vy a vaše dítě ale potřebujete pomoci už nyní. Proto, mohu-li vám doporučit, netrapte se příčinou, ale zaměřte se na všechny možnosti, které již existují a jsou praxí ověřené, a mohou pomoci vašemu dítěti i vám samotným již dnes. Zaměřte se na jeho rozvoj, jeho budoucnost i na váš život. Protože i když vám do života vstoupilo postižení, nemění to nic na tom, že máte jako rodina i její jednotliví členové právo na co nejkvalitnější život a prožívání pocitu štěstí...