Pojmy "autismus" a "poruchy autistického spektra"
Jaký je rozdíl mezi pojmy "AUTISMUS" a "PORUCHY AUTISTICKÉHO SPEKTRA"?
Pojem autismus či autista není odborně přesný, neoznačuje konkrétní diagnózu "Dětský autismus", ale často se používá jako zjednodušené označení pro všechny poruchy autistického spektra (zkr. PAS) a osoby tímto handicapované. Dětský autismus je totiž jen jednou ze skupiny poruch autistického spektra. Více viz. Diagnózy v rámci PAS.
(Pozn. autora: diagnózu "Dětský autismus" vždy vypisuji celým jejím názvem.)
Svět zvaný "AUTISMUS"
Na světě neexistují dva totožní lidé s autismem. Každý člověk je individuální a má jiné projevy postižení, v různých směrech, v různé hloubce a v různých kombinacích s dalším postižením či onemocněním a neméně v kombinaci s vlastním osobnostním typem. Společně je však spojuje tzv. triáda postižení (porucha komunikace, socializace a představivosti), na jejímž základě můžeme kombinovat nejčastější projevy a charakteristické rysy a obecně tak popsat svět autistů. V následujícím osobním vyjádření doplněném kresbou se vám snažím přiblížit svět autistů a pocity lidí s PAS v našem světě intaktních (nepostižených):
"Autisté mají svůj vlastní svět, který se nám ostatním zdá zvláštní, stejně jako jim ten náš. Nejsou nemocní, ani zlí, ani špatně vychovaní – jsou jiní. Nechápou smysl komunikace, mezilidských vztahů, nemají představivost, úzkostně lpí na realitě, detailech a stereotypech…
Jejich svět, jako by byl oddělený od našeho skleněnou stěnou, jakoby člověk s autismem žil život za sklem. Pro autisty je přirozenější tvar, který v jednom místě začíná a v druhém končí. Proto jejich svět může působit ne jako život na Zeměkouli, ale jako v krychli. Vždyť koule se stále otáčí, nemá svůj začátek ani konec…
Ale ani lidé s autismem nejsou ve své „komunitě autistů“ schopni společně komunikovat, hrát si, respektovat se, chápat, že stejně jako oni sami, mají i ti druzí své emoce, názory, svůj vlastní život. Mnohdy nevidí smysl v navazování vztahů, nebo je navazují, ale vzhledem k chybějící představivosti, empatii a předvídavosti, nevhodně až sociálně nepřijatelně. Proto je skleněná stěna nejen mezi námi a autisty, ale také mezi nimi navzájem. Někdy se mohou společně dotýkat a komunikovat spolu, ale jiným, zvláštním způsobem – skrz jakousi překážku, stěnu…
Stejně jako my, i autisté mají své „vnitřní srdce“ – své emoce a jsou citliví. Nedokážou je ale vyjádřit, nebo je vyjadřují opět zvláštně až nevhodně. Nerozumí ani emocím, mimice, ani gestům, proto jejich výraz tváře je zvláštní a mnohdy se nemusí shodovat ani s jejich vnitřním cítěním…
Protože je náš svět pro autisty nepochopitelný, musí si každý nový pojem a každou novou situaci ukládat do paměti, vše skládat do sebe jako puzzle, aby jednou mohli dojít alespoň částečně k pochopení našeho světa, nebo si vše ukládají do své paměti, aby sice bez pochopení, ale alespoň relativně sociálně vhodně mohli existovat v našem světě bez výrazných stresů a úzkostí…
Každý autista je jedinečnou osobností, proto je nezbytné najít si ke každému z nich ty jeho jedny jediné dveře, které mají kliku jen z naší strany. My máme možnost je najít, otevřít, vstoupit a nabídnout tak lidem s autismem pomoc. Autisté to sami nedokážou – dveře z jejich strany, z jejich světa, kliku nemají. Mohou se dveří dotýkat, mohou chtít od nás pomoci, ale sami své dveře do našeho světa neotevřou…"
Základní informace o Poruchách autistického spektra
- celoživotní postižení, které zasahuje do celé osobnosti člověka
- patří mezi pervazivní vývojová postižení (zkr.PVP). Pervazivní znamená všepronikající.
- kvalitativní postižení, pro které je typický nevyrovnaný vývojový profil. Znamená to, že vývoj dítěte není opožděný, ale jiný - jde jiným směrem. V některých oblastech je dítě na úrovni vrstevníků, v jiných je nadprůměrné a v dalších podprůměrné
- autistické chování je nejnápadnější zejména mezi 2. a 5. rokem věku
- diagnostika je možná většinou až po 3. roce života, protože autistické rysy mohou být jen přechodným vývojovým projevem nebo trvalejším povahovým rysem dítěte. U Aspergerova syndromu (viz. Diagnózy v rámci PAS) je stanovení diagnózy možné spíše až po 4. roce života a déle.
- jádrem PAS a základem pro stanovení diagnózy je tzv. triáda postižení - poruchy v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti
- často se objevují přidružená postižení. Nejčastěji jde o Mentální retardaci (až u 70 - 80%) a epilepsii (u 30%). Přidružená však může být také porucha pozoronosti, učení, smyslová postižení, poruchy řeči atd.
- postižení je častější u chlapců než u dívek